17.07.18

F Y Z I O L O G I E

Největší hrůza druháka?
Jednoznačně zkouška z fyziologie. Neboli fyziolky. Jak je libo.
Za celý dva semestry uslyšíte tolik zvěstí a zaručeně pravdivých historek, že se tejden před zkouškou div nedopujete práškama na uklidnění.
Ale jsou všechny tyto příhody vážně pravdivý?

První problém, týkající se fyziologie, je  Z ČEHO SE SAKRA UČIT??
Zeptejte se tří starších mediků a vsadím boty, že se neshodnou. Na výběr toho je mnoho a nejhorší je, že v každý knize je nějaká kapitola fakt boží a další zas úplně na nic.
A jaký jsou vlastně možnosti?

Začnu nejdřív přímo knihami - a nejprve mým osobním favoritem, mou láskou a společností hlavně druhý semestr:
GUYTON. Jo, je fakt tlustý. Jo, je to docela obkecávačka. Ale minimálně LEDVINY jsou v něm fakt skvělý (dokonce i prezentace doc. B. z něho vychází + to dokonce i ona sama říkala na přednášce). Ale mně se líbil jako celek, proto jsem se učila primárně z něj. S čistým svědomím ho vážně můžu doporučit.
Kdyžtak seženete i v pdf - tady.

Další, všemi mediblogovými čtenáři oblíbená kniha, LINDA COSTANZO. Já jsem z ní byla nadšená, hlavně zimní semestr. Ale v tom jarním jsem zjistila, že tam dost věcí chybí. Nebo jsou moc stručný. Určitě jsou tam super HORMONY, ANS, ABR - a obrázky, schémata jsou v týhle knize fakt boží! Ale já osobně bych se jen z ní teda neučila. Ale znám lidi, co ano, a taky to šlo. Jako u všeho, je to o tom, co komu sedí.

Další je BORON. Ten má, myslím, kolem tří tisíc (ANO, TŘÍ TISÍC) stran. To přece nemůže nikdo přečíst celý... ne? Ale ne, samozřejmě znám lidi, co se učili výhradně z Borona - i já sama jsem do něj občas nahlédla, třeba SRDCE tam bylo překvapivě moc fajn. Ale obecně to je šíleně složitý, komplikovaný, dlouhý čtení, a eh, fuj. Ale tak kdyby po tomto skvostu ( o kterým uslyšíte na přednáškách tak 87826x  - je to povinná?/doporučená literatura ) zatoužil, tak tady je pdf.

Pak tady máme SILBERNAGLA a jeho Fyziologický atlas.  A je super! Doporučuju si půjčit v knihovně. Asi bych nespočítala, kolikrát jsem do něj nahlédla. Fakt moc pěkný schémata, je to tak všechno ucelený, stručný, jasný. Na rychlé opáčko nejlepší.

Existují i další možnosti - Javorka (slovenská kniha, fajn především na krev), Ganong (tenhle je nejlepší na zatopení v krbu, ale jinak obecná fyziologie v něm se... dá).  Na EKG DOPORUČUJU TECHMED, úžasně zpracovaný!!! Spoustu obrázků, jednoduše vysvětlený. Jo a vlastně ještě český Kittnar (nemám zkušenost), Trojan (taky ne).


Výsledek obrázku pro GUYTONVýsledek obrázku pro linda costanzo physiologyVýsledek obrázku pro boron physiologyVýsledek obrázku pro silbernagl

Jasně že je zbytečný mít koupený všechny knihy. Kupte/půjčte si jednu, který se budete držet primárně a další se daj sehnat v pdf, takže do nich můžete nakouknout v době krize. Příliš to ale zas nepřehánějte - není nejlepší nápad číst každou kapitolu ze všech možných zdrojů, to byste se už zbláznili úplně! Myslete na to, že prostě nemůžete umět všechno stoprocentně.

SAMOZŘEJMĚ Vypracované otázky Nováka - Áčko, Béčko; ty z roku 2017. Jsou tam chyby. Ale není jich moc. A znám lidi co se učili JEN z nich. A většinou to dobře nedopadlo. Já jsem si do nich vypisovala, brala je jako jakousi osnovu a přehled toho, co asi k danému tématu říct. Využívala jsem je především týden před zkouškou, kdy jsem opakovala jen a jen z nich. Protože kdo by četl pár dní před dnem D Guytona, žejo.

CVIKA & SEMINÁŘE & PŘEDNÁŠKY


Pokud na cvika schytáte někoho dobrýho, nijak zvlášt se do nich připravovat nemusíte. Já jeden semestr měla čest s I.S., a bylo to hrozný. Sice jsem se asi dost naučila, ale byl to hroznej stres. Pořád testy, vyvolávání, mínuska, pluska... jen si na to vzpomenu a orosí se mi čelo. Jinak jsou samotná cvika fajn - naměříte si EKG, můžete si zjistit třeba astigmatismus, jak jsou na tom vaše cévy z rychlosti pulsový vlny a tak. Lepší je jarní semestr, dělá se víc zajímavejch věcí.
(Jo a dělejte si protokoly. I třeba ve skupinkách jeden společný, který si pak pošlete mezi sebou - před zkouškou se to hodí.)

Semináře jsou taky v pohodě. Trvají hodinu a půl; na začátku se píše testík. Testy fakt nejsou obtížný, když se na ně připravíte. Většinou je z celýho ročníku neudělalo tak 5-10 lidí, takže žádná hrůza. Píšou se oba semestry, celkově je testů šest, každý má deset otázek, jedna správná. V zimním byl teda jeden test fakt hnusnej, myslím, že téma okolo ovulace&těhotenství; to byly fakt zákeřný otázky. Ale jinak nic, co by vám mělo způsobovat vředy. Pokud jeden (či více) testů nedáte, na konci semestru se píše jeden ze všech témat daného semestru (tak to bylo po novým v létě, v zimě stačilo jen 5/6 testů bez nutné opravy).
Někteří vyučující se ptají na otázky, někteří to berou spíš jako přednášku; ale vesměs byli příjemní a v pohodě, a pokud jste nevěděli odpověď, nijak to nehrotí.

A co se týká přednášek.. v letním semestru jsem pravidelně chodila, nahrávala si přednášky a myslím si, že mi to vlastně nakonec pomohlo.  V zimáku má účast byla.. no.. spíš nic, než moc, protože neuro mě vůbec nebavilo a stejně jsem se to neučila, takže jsem čas využívala na mnohem důležitější věci (třeba spánek v knihovně). Někteří lidi na přednášce nebyli ANI JEDNOU za celý rok a stejně zkoušku dali. Takže jestli chodit, či nechodit, je samozřejmě čistě na vašem rozhodnutí, ale já osobně jsem ráda, že jsem si to odseděla - určitě to pro mě nebyly zbytečný dvě hodiny.
ALE! Při učení určitě využívejte prezentací z přednášek v ISu!!! (Kromě těch od PB, ty jsou prostě směs random písmen, bez hlubšího smyslu). 

ZKOUŠKA & PŘÍPRAVA NA NI

No. Tak tohle je VELMI individuální. Záleží, jestli máte fyziologii první, nebo až po biochemce. Záleží, jak moc se jí věnujete přes oba semestry. Záleží i na způsobu, JAK se učíte.

Já osobně jsem s učením na zkoušku  (VELMI ZLEHKA) začala někdy na začátku března. Pomalu jsem začínala s neurem, opakovala obecku (fuj). K tomu jsem se učila i na semináře. Jak jsem už psala, primárně jsem čerpala s Guytona. A hodně z Lindy. Občas mi učení přerušily testy z biochemky, který jsem teda moc času nevěnovala - ale že bych na ni úplně kašlala, to zas ne. ( I když o zkouškovým jsem věděla naprostý kulový a litovala, že jsem tomu nedala víc času. ) Pořádně jsem se do toho opřela až v květnu a na zkoušku jsem šla na začátku června.

Test mi nepřišel zas tak v pohodě, jak všichni říkali. Bylo tam pár sporných otázek (a jedna naprostá kravina) - ale zvládnout se to dalo. Ještě platí, že na termínech na konci zkouškového jsou vstupní testy fakt TĚŽKÝ (resp. těžší, než na začátku zkouškovýho).  Na jednom z posledních termínů test z 25 lidí nedalo 21; na mém termínu to bylo myslím tak, že z 30 lidí dalo 28.
U praktické jsem si vytáhla PŘESNĚ to, co jsem nechtěla, ale po pár zmatených větách a asi dvou otázkách zkoušející jsem šla spokojeně s známou v kartě. Bylo to rychlý a za mě v pohodě. Pokud si vás ale vezme Al Kaida (MAK) nebo IS, už to tak moc easy peasy není. Teoreticky se dá ovlivnit, ke komu půjdete; když je asistent, který vám je sympatický, volný, zkuste na něj kývnout a naznačit, že jste hotovi s přípravou.

No a ústní..  tady se teprve projeví, jak velký štěstí máte. Protože tahle zkouška je především o štěstí. Můžete to umět sebelíp, ale pokud si vytáhnete otázky, který vám úplně nesednou a ještě k tomu dostanete jednu z dua B&N, tak to může být dost nepříjemný zážitek.
Na přípravu máte dost času (napište si ji - co nejvíc, co nejlíp; sice u PB je vám naprosto k ničemu, ale taková MN i MB na ni fakt koukaj!!!!) , pak vás asistent odvede k danému zkoušejícímu.
Připravte se na to, že tahle zkouška je v 95% DIALOG. Ať vás zkouší MN, MB nebo PB., po první větě (maximálně po druhý) vás přeruší a ptaj se vás na různý věci. I když s danou otázkou souvisí VELMI okrajově.
Důležitý je zachovat klid. Nenechat se vydeptat (což platí hlavně, pokud vás zkouší MN, ta umí vystresovat jen tím, jak kouká) a nevzdávat to. (A taky si myslím, že je docela plus, když působíte přiměřeně sebevědomě, pěkně nahlas pozdravíte, usmíváte se; ono to vystupování a to, jak se vyjadřujete, hraje dost velkou roli.)
Moje zkouška byla naprosto v pohodě a nemůžu říct nic negativního.  Ale zkušenosti kámošek a spolužáků byly naprosto opačný (jejich slovy: "TO BOLO ODPORNÉÉ" ) ; takže je to fakt závislý na tom, jak se daný zkoušející vyspí, jestli si dal dobrý Latéčko, jestli se náhodou nepohádali s manželem a nebo jestli je zrovna Měsíc v úplňku. 
U každýho ze zkoušejících existuje poměrně dobrá šance, že tu zkoušku dáteNení pravda, že
- "fyziola je neudělatelná!!!"
- "vyhodila mě ještě před tím, než jsem začala mluvit!"
-  "profesor vyhazuje jen holky!!"
- "jedno slovo špatně a hned jsem letěl"
- "vyhodíte tě jednou, vyhodí tě pak už vždyckyyyy!!!!"
Nevěřte všem fámám. Tak 47% toho, co uslyšíte během roku, je bullshit. Fakt.

Výsledek obrázku pro physiology exam memes

Závěrem bych chtěla říct, že při učení fyziologie je důležité propojovat si věci; nebiflete se informace jak leží a beží v Novákovi - ptejte se sami sebe PROČ je daná věc tak a tak; bavte se o tom s spolužáky, když něco nechápete, ptejte se třeba na cvikách či v seminářích, googlete, využívejte zahraniční zdroje na internetu, koukejte na videa na youtube. Když fyziole věnujete aspoň nějaký čas přes semestr, vrátí se vám to o zkouškovým, fakt. Některý věci, když pochopíte, tak v při opakování zaberou 57552x méně času. (Ale ehm.. i ve fyziologii je hodně věcí, co se prostě musí člověk naučit nazpaměť, zas to není JEN čistá logika.)

Držím vám všem, budoucím druhákům, palce, abyste si fyziologii aspoň trošičku oblíbili & aby vaše zkouška nebyla zas tak hrozná. 
Kdybyste měli COKOLIV, dotazy, připomínky,  pište tady do komentářů, na ask, nebo na nesnasimkrev@gmail.com.
P.S.1: Zkouškové v létě v druháku je odporný! Naberte o prázdninách (teď, ale především v zimě) co nejvíc sil.
P.S2: Pokud si při učení fyzioly neustále připadáte jako retard a naprosto neschopný tupec s IQ 10, kterýmu to do hlavy ABSOLUTNĚ neleze....
věřte, že nejste sami.
Je to normální. 

23.01.18

fifty shades of pink aka HISTOLOGIE&EMBRYOLOGIE

Na histologická skripta se mi už nějakou dobu práší (odolala jsem a nezatopila jsem si s nimi!), rozměry hlavičky společně s uložením plodu v děloze jsem už taky úspěšně zapomněla... jo, jedinou zkoušku tohoto semestru mám za sebou.
Histologie a embryologie stoprocentně není předmět, na který bych s láskou vzpomínala.
Všechny ty epitely, žlázy, rotace, kubické buňky, polyedrické... Eh.
Co si budem nalhávat, nebavilo mě to.
Ale na druhou stranu, je toho relativně málo, je to poměrně lehká zkouška (v porovnání třeba s anatomií)... takže... nakonec asi dobrý?

Pro všechny, které histolka (tohle slovo mě společně se slovem "fyziolka" seriózně přivede do hrobu, fakt) teprve čeká, níže najdete odpověď na dvě zásadní otázky - z čeho se proboha učit??!! a taky Jaká je zkouška?

LITERATUUURA
• Histologie
Naprostým základem jsou (dle mého) skripta Obecná histologie (potřebný v letním semestru) a Mikroskopická anatomie (do zimního semestru). Jsou napsaná (docela...) srozumitelně, nejsou AŽ TAK dlouhý, takže pohodička. Pro extranadšence nebo pro lidi, kteří chtějí druhý pohled pak doporučuju Histologii od Lullmanna (dohromady obecka i specka) - jsou v ní moc pěkný obrázky, některý věci lépe vysvětlený , ale nutná určitě k zvládnutí zkoušky není, nebojte.
Další alternativou je pak anglická literatura - například Junquiera - nicméně ten je fakt dost podrobnej a osobně jsem týto bichli na chuť nepřišla.
Výsledek obrázku pro obecná histologie skriptaVýsledek obrázku pro mikroskopická anatomieVýsledek obrázku pro histologie lullmannVýsledek obrázku pro junqueira's basic histology

• Embryologie
 Asi 99,947% lidí, co znám, se embryologii učí z veledíla zvaného  Přehled embryologie člověka. Co si budem nalhávat, autoři při plození tohoto skripta měli  nejmíň tak trojku v žíle. Některý věci jsou napsaný úplně WTF? a při srovnání některých skutečností s jinými učebnicemi se obsah našich skript poněkud liší; NICMÉNĚ - jak říkám, skoro všichni se učí z těchto skript, na zkoušku jsou fakticky dostačující a když nechcete být zahlceni milionem dalších zdrojů, vystačíte si s nimi.
ALE! Pokud jste typ člověka, kterej věci chce chápat/vidět na obrázcích/vidět z různých úhlů/číst z něčeho co nejsou jen random naházená slova do vět - doporučuju sáhnout po nějakém z těchto tři zdrojů:
Určitě jsou to olomoucká skripta - jsou srozumitelná, navíc s super obrázky, ale docela dost stručná (nicméně třeba CNS je tam...ehm... řekněme DOST nad rámec našich otázek). Dále pak Langmannova embryologie - mooc pěkný obrázky, dost podrobný, ale psaný zas trochu jinak - hned úvodem je popsán vývoj týden po týdnu, což v našich skriptech není - a pomůže to člověku si tak nějak uvědomit, že se to všechno vlastně děje najednou. A poslední knihou, kterou mohu s klidným srdcem doporučit je Vacek a jeho Embryologie; pěkně je v něm popsán vývoj zevního tvaru, porod, vývoj sept v srdci a další... z této knihy jsem čerpala poměrně dost, protože je podrobnější a pomohla mi to všechno tak nějak...lépe pochopit?!
Abych to shrnula: nikdo po vás nechce, abyste odrecitovali všechny tyhle knihy tam a zpět i o půlnoci, tak se neděste, jo. Nicméně si myslím, že je fajn mít po ruce i jiný zdroje, než jsou naše skripta, protože pak se ta embryologie MNOHEM lépe chápe.
Výsledek obrázku pro přehled embryologie člověkaVýsledek obrázku pro přehled embryologie člověka v obrazech pdfVýsledek obrázku pro vacek embryologieVýsledek obrázku pro langmanova lékařská embryologie
INTERNETOVÝ SPÁSY
Určitě doporučuju TOHLE video a celkově všechna jeho videa okolo embryologie - SO. MUCH. HELPFUL. Aspoň pro lidi bez prostorový představivosti (aka já).
Dále pak tuhle stránku - HISTOLOGY GUIDE.
A samozřejmě atlasy na stránkách histologickýho ústavu, to je jasná věc. Plus teda si stáhněte Požadované znalosti ke zkoušce, protože některý maličkosti v našich skriptech nejsou, tak aby vás to u zkoušky pak nepřekvapilo.

Histologie od Lullmanna v pdf - tady
Mikroskopická anatomie v pdf - tady
Přehled embryologie člověka v obrazech v pdf - tady
Langmannova lékařská embryologie v pdf - tady
Junquiera v pdf - tady

ZKOUŠKA
Se skládá ze tří částí.
Nově je to tak, že se začíná testem. V 7:30. Což je asi to nejhorší na celý zkoušce - kdo má tak brzo ráno uvažovat, žejo.
Potom, co vám nejmilejší paní doktorka (která šéfuje preparáty a mikroskopy) a ze které vyloženě čiší radost, sluníčko a jednorožci, řekne jací jste sobci a dementi, že si neumíte sednout, jak vám to řekla, začínáte psát test. Má 30 otázek a je V POHODĚ. Potřebujete 19 bodů. Pokud se člověk učí, fakt by neměl být problém.
Pak po asi dvaceti minutách následují preparáty - ty se taky daj. Před zkouškou a nebo ještě během zimního semestru je dobrý si zajít preparáty omrknout, ať tady nevyletíte. Obecně jsou ty zkouškový preparáty poměrně pěkný .... a když byste náááhodou byli na hraně, (měli 6 bodů z 10) tak vám doktorky třeba přihodí bodík, pokud jste nerozeznali tenký střevo od tlustýho.  (všichni, kdo si tyhle dva útvary nepletou, maji můj neskonalý obdiv, fakt)
A pak po NEKONEČNÝM čekání přichází rozdělení ke zkoušejícím.
Kteří jsou víceméně všichni v pohodě. Není to jak u anatomie, kdy prostě víte, že k profesorovi ani docentovi prostě NECHCETE.
Já osobně jsem měla pana doktora V. a byl boží. Nevytáhla jsem si sice nějaký top strop otázky, ale odvykládala jsem mu to pěkně, ptal se na nějaký doplňující věci; a teda i věci mimo moje otázky. Nic zákeřného, když viděl, že mám přehled, tak mě přerušil a zeptal se na něco jinýho. Docela dost mě nechal mluvit samotnou. Fakt super zkoušející, doporučuje 9/10 aspoň-trochu-naučenejch-mediků.

Otázka jak dlouho se učit, jak se učit... je dost individuální. Když mám říct co funguje mně - projít si to učivo víckrát. Aspoň dvakrát. Ideálně třikrát. Koukat na videa, snažit se to pochopit, číst i jinou literaturu. Říkat si to nahlas a snažit se to jakoby "přednést" mému zkoušejícímu aka můj metrovej medvěd zabírající půl postele. Kreslit. Dělat pauzy. A PROBOHA, DÍKY ZA APLIKACI FOREST! Ne, vážně, bez ní bych se rozhodně učila mnohem méně efektivně. NEJLEPŠÍ. VÝMYSL. EVER.
Celkově jsem se na zkoušku učila CCA 3 týdny. Ale jakože učila, ne že jsem jedním očkem čekovala instagramy a druhým si lakovala nehty nad skriptama embryologie. Je fakt důležitý se při učení soustředit, ne být myšlenkama úplně jinde.  Což teda jako platí obecně, ne jen pro učení na histolu, žejo.
Nicméně každý má jiný způsob učení a během zkouškovýho to nejhorší, co můžete udělat, je srovnávat se s vaší kámojdou, co to všechno projela už čtyřikrát, zatímco vy to čtete podruhý.
Soustřeďte se na sebe a na to, abyste do toho učení dali co nejvíc můžete.

Všem, co ještě čeká jakákoliv zkouška, přeju šťastnou ruku, dobrý zkoušející, ať to dopadne jak nejlépe může! 

22.12.17

radosti&strasti třetího semestru

Tak....a jsme na konci semestru.
No chápete to?
JAK JE TO MOŽNÝ?!
Slovní spojení "utíkat jako voda" tady fakt neplatí, protože to bylo spíš "utíkat jako Usain Bolt v roce 2009". 
Začátek byl asi jako kdyby mi někdo vylil kýbl ledový vody na hlavu. Člověk nevěděl co, jak, kdy, proč. Což by si teda jeden řekl, že se během prváku a smrště jménem anatomie, nějak ... aklimatizuje.
Jenže najednou tady byla fyziologie.
A testíky.
A asi deset tisíc možných zdrojů, ze kterejch se (ne)učit.
"URČITĚ NE GANONG!" říkaj jedni. "Probůh, hlavně ale nezkoušej Borona", radí moudří spolužáci z vyšších kruhů.
A jediný, co chcete, je schoulit se do klubíčka a doufat, že se probudíte ve chvíli, kdy někdo konečně napíše knihu, která by byla vyhovující jak pro vás, tak pro vážené a moudré hlavy Fyziologického ústavu (a nebude mít 3500 stran...).

Po semestru teda mohu konstatovat dvě věci:
1. Ne, Novák na testy nestačí. 
2. Česká literatura fakt stojí za hovno. Mého srdce šampióni jsou kombo Guyton&Constanzo. Jo a v krizi samozřejmě wikiskripta.

A....slovo fyziolka mi zaručeně do konce dalšího semestru způsobí žaludeční vředy.

Další supr novinkou semestru je biochemka. Na střední jsme s biochemií - a chemií obecně - kámošky FAKT nebyly. Takže je jasný, že se mi ze slova "biochemie" ježily hrůzou ty tři chlupy na hlavě, co mi ještě zbyly.
Nicméně musím uznat, že jsme na seminář schytali fakt peckovýho vyučujícího a když přimhouřím jedno oko, tak bych snad i řekla, že mě to i ... bavilo?
No a navíc, ty materiály jsou fakt skvěle zpracovaný a člověku se hned líp učí, když ví, z čeho, žejo?

A pomyslnou poslední příčku v žebříčku oblíbených předmětů zaujímá histologie.
Každá strana, věta, slovo, je pro mě utrpení přirovnatelný k vstávání dřív, jak v sedm.
Jako fakt, už jen myšlenka na histolu mi způsobuje fyzickou bolest.
Takže to, že s ní mám zanedlouho zkoušku, mě činí velmi....znechucenou.
Kdyby měl někdo nějaký triky, jak při učení histoly a PŘEDEVŠÍM embryologie nespáchat rituální sebevraždu, sem s nimi, díkýčko!

Takže i když jsem měla jen tři předměty, školu třikrát týdně (no.... nejsem zrovna ukázkovej příklad co se týče docházky na přednášky), měla jsem pocit, že toho je prostě MOC.
Ale po třech, čtyřech tejdnech už se to nějak otřepalo. Navíc s každým týdnem se ze mě stal větší flegmatik, takže to vlastně nakonec byl fajnovej semestr.
Až je mi líto, že jsme u konce.

Nicméně s koncem semestru přichází Vánoce! Vánoce miluju a tento rok jsem si předvánoční atmošku užila dvakrát tak. Asi za to může brněnskej Turbomošt.....kdo ví.
Svátky si plánuju fakticky užít! (....co nejvíc mi histola dovolí. NAŠTĚSTÍ budu mít non stop zdroj glukózy ve formě cukrovíčka, tak by to mělo jít samo, žejo.)

Všem, co se taky musej přes svátky učit, přeju pevný nervy. A těm, co se učit nemusej, (trošičku...dost...) závidím.
Tak či onak, šťastný a veselý!

12.09.17

10 tipů, jak přežít první dny prváku (like a boss)

Je. To. Tady.
Chvíle, kdy je nejvyšší čas smířit se s tím, že začíná škola.
A proto jsem se zamyslela nad tím, co bych ráda věděla v prvních tejdnech prváku...
a sepsala pár tipů, který vám můžou trošičku usnadnit ten nelehkej začátek.
(A nebo taky ne.)

1. První den, první přednáška.  Ráno. A ještě k tomu biofyzika?!! Už to je zlý. A co je horší, že aula bude fakt přecpaná. Přijdou VŠICHNI. Takže abyste si sedli někam jinam než ke dveřím na zem, odkaď uvidíte kulový, tak jděte do školy co nejdřív. Ne úplně v pět ráno.... ale tak 30-45 min. před přednáškou by mohlo bejt oukej.

2. ANATOMIE. Tak jo, zlatej hřeb prvního dne. Po nějakým tom motivačním proslovu od velmi milého a všemi zbožňovaného pana profesora nastoupí pravděpodobně paní doktorka V. a palba slov znějících jak rhododendron. Je to rychlý. A je toho hodně. Hlavně nepanikařit, nekolabovat, většina lidí na tom bude úplně stejně, jak vy.

3. Během prvního tejdne - reálně asi dvou, tří dnů -  se budete muset naučit všechny obratle plus roviny těla. Přijde hrozně moc neznámejch pojmů v latině, takže doporučuju si všechna cizí slovíčka přeložit a uložit do mozku. Latina je prostě jazyk jako každej jinej (kromě toho že je mrtvej a má určitě ty nejhorší číslovky ze všech možnejch jazyků), takže je fakt k ničemu, když víte, že na obratli je nějakej processus articularis, když prostě nevíte, co to je. Takže i když to je mega zdlouhavý, fakt se to pozdějš vyplatí, protože už budete jen popisovat, co vidíte, ne jen lovit v paměti, cožeto vlastně na tom atlasu je.

4. Zůstaňme ještě u tý anatomie - a tohle platí pro celej rok - ATLAS. Koukejte se při učení do atlasu, pořád, při učení čehokoliv. Nejhorší peklo je se něco učit zpaměti, nevědět jak to vypadá, jen prostě vědět, že to tak JE. Potom máte jen teoretický znalosti, což se kráááásně projeví na pitevně/pitevním zkoušení a je to prostě fakt problém (a docela trapas, ehmehm), když člověk neví, jestli to co drží, jsou játra nebo plíce.

5. PŮJČ SI CO MŮŽEŠ! Naběhněte do knihovny. Věřte mi, že tam po pondělku nezbude skoro nic, takže fakt se snažte co chcete ukořistit ASAP. Doporučuju si půjčit Yokochiho fotografický atlas na celej semestr, protože ten atlas je megaskvělej - hlavně na pitvy. (Kdyby na někoho nevyšlo - mohu zaslat v pdf.)
Pozor si dejte na kolečka na knihách, který jsou modrý, červený a zelený! Modrá = knihu si můžete půjčit jenom na 30 dnů, zelená = celej semestr a knihu s kolečkem červeným si půjčit nemůžete, zůstává v knihovně.

6. Teď vám prozradím tajemství. Máme spoustu menz na kampuse, kam můžete jít nacpat pupíky. Je to Academic Restaurant - ta největší, naproti přes most hned napravo - hrozný fronty. Nicméně, pro lidi, kterým nevadí ujít pár kroků, doporučuju Academic Canteen - kterej je teda trošku mimo (koukněte na mapu, je to tak 5 minut chůze?) ale - vaří mnohem lépe (shodlo se 8/9 nezávislých kontrolorů kvality našeho kruhu), chodí tu méně lidí....a no... je nejlepší!

7. Když už jsme u toho jídla, tak pokud jste hešteg fitness a hešteg healthy a chcete rýsovat six pack, můžete si vybrat různé přílohy - rýže, zelenina, brambory (hranolky taky, ale ty přeci nejsou fitness) - a když poprosíte milé paní kuchařky, daj vám to půl na půl. Což je fajn. 

8. Největší opruz celého prváku jsou jistojistě cvika z biofyziky. A protokoly. Který zaberou miliondvěstě hodin. A proto je úplně nejlepší mít jako..ehm..inspiraci?? protokoly druháků, třeťáků. Fakt to ušetří čas tak o padesát procent. Jednou z možností, jak je získat, je se koukat na Bazar LF MU, kde je druháci teďka aktuálně nabízí.
ALE, nedoporučuju jen sprostě kopírovat celej protokol. Může se stát, že se na to přijde a je průser. Takže nejlepší je... pozměnit a přeformulovat pár slov, poupravit mírně! hodnoty tak, aby to vycházelo...a je to. 
(Ale jakože nechci nikoho nabádat k nekalostem, jo?)

9. Přednášky.... chodit? Nechodit? Určitě otázka komplikovanější, než být, či nebýt.
Pokud mám mluvit za sebe, biofyzika je tak nudná.... že ani nemám žádný přirovnání, abych vyjádřila nudnost tohoto předmětu. Vydržela jsem asi tak 4 týdny. Možná pět. A zkoušku jsem udělala. 
Ale je to VAŠE rozhodnutí. Jen proboha nechoďte na přednášku jen proto, abyste mohli kecat s vaší kámojdou o milostných trablích. To pak akorát naštvete ty, který to skutečně zajímá. (Pokud tací jsou.... hluboký respekt!!!!!)
Jiný kafe je anatomie. Na tu jsem poctivě chodila a myslím si, že to je rozumný. Samozřejmě, pokud se k tomu odhodláte, nejlepší je už vědět, o co go. Takže já se vždycky daný učivo naučila přes víkend a v pondělí jsem si to s výkladem ujasnila, prohloubila a bylo to supr. Plus je to sranda. Občas. Takže doporučuju.
A co se týká biologie a první pomoci - biologie mě bavila celej rok, takže jsem šla snad na všechny přednášky. Ale mám spolužáky, co nebyli ani na jedné.,,. a zkoušku zmákli levou zadní. V prvním semestru jsou všechny prezentace dost srozumitelné, takže to fakt záleží na tom, jak vás to bude bavit/nebavit. To stejný platí o první pomoci, zajděte si aspoň na dvě a uvidíte, no. 

10. A nakonec - najděte si co nejdřív parťáka/parťáky. Ale prosím, ne takový ty "yolo" ani "nebudu se učit, haha, jen párty". Pokud se obklopíte lidmi, který se pravidelně učí, baví je to, nekašlou na to... pak je proplouvání těmi muky (trošku nadsázky, jo) o trochu příjemnější. Když mám mluvit za sebe, tak jako fakt nemám ráda, když jsem nejhorší. Takže když jsem viděla, že moji nejbližší spolutrpitelé šprtaj jak diví a už umí třeba něco víc, než já, to si pište že mě to motivovalo k tomu si sednout na prdel a šprtat. Nojo, #EGO. 
Ale chápu, že někoho to může štvát/demotivovat/nevim. Takže to už pak záleží, jakej máte charakter. 
Výsledek obrázku pro cristina yang meredith gif

Bonusovej tip: Nebojte se. 
Medicína je skvělá. Poznáte neskutečný lidi, zažijete naprosto skvělý medický akce, váš mozek se bude topit v endorfinech po každým úspěchu....a prostě... budete každým dnem blíž k tomu, stát se lékařem.
Což je prostě BOŽÍ.

09.09.17

ANATOMIE

ANATOMIE. 
Je všude s vámi.
Myslíte na ni, když usínáte. Nebo když běžíte na šalinu sprintem alá Bolt a pálí vás musculus quadriceps femoris. A taky když máte zrovna záchodovou siestu a promítáte si úpony svalů dna pánevního.
Anatomie se prostě nezbavíte.

Co vám budu nalhávat, první kontakt s ančou (nejhroznější pojmenování, ever) je odpornej. A druhej taky. A třetí taky. ALE! Když je člověk vytrvalej a vydrží to aspoň měsíc, aniž by se z toho posral,...
tak už se to pak nějak možná zmákne.

Začátek je fakt nejhorší. Člověk netuší, co to je processus a tuberculum a jaký je do háje rozdíl mezi eminentia a prominentia?!!!! Jak poznat pravou nebo levou kost a navíc, buďme upřímní, kosti jsou mega giga nuda. Takže slibuju, že po tom, co se prokoušete kostmi, to bude TROŠINKU lepší.

Přijdou svaly, což je fajn, můžete si ochmatávat vysportovaného přítele a svůdně mu mačkat musculus pectoralis major (cecky!) a šeptat mu do ouška začátky všech jeho částí. Nebo taky hladit přítelkyni po zadku a s pohledem upřeným do jejích očí ji romanticky odříkávat funkce musculus gluteus maximus.

Dále následuje GIT - Giga Iritující Trápení - aka Trávicí soustava, a to prosím, byla málem moje smrt. Nejen, že jsem se na to v podzimním semestru naprosto vykašlala (protože pitvy a ain't no time for GIT), ale je toho prostě HODNĚ.

Někdy v listopadu přichází všemi obávaný pitevní týden. Připravte se, že uvidíte spoustu tuku. Všude. A občas nějaká kapka tuku toho chudáka před váma může skončit na vašem obličeji. Mňam.
A taky že nervy vypadaj jak seschlý provázky. Hodně, hodně smotaný miniprovázečky. Takže pak člověku nezbejvá nic jinýho, než se tvářit sebevědomě a nad věcí, jako by si byl jistej tím, co říká. (Věřte mi, že oni ani ti doktoři sami občas nevěděj, co to vlastně je.)
Protip 1: JDĚTE NA ZKOUŠENÍ PRVNÍ zkoušecí DEN, DOPOLEDNE!! Máte to z krku, s největší pravděpodobností na vás budou hodnější a můžete se pak smát všem těm, kdo jdou až druhej den.

Letní semestr začal slovy jedné moudré paní doktorky "Na Áčko ze zkoušky stačí projít celou anatomii pětkrát."
Pětkrát? To se asi posrala, ne? řekla jsem zděšeně sama sobě. VŽDYŤ TO JE NEMOŽNÝ! pohoršeně šeptali mí spolutrpitelé.

Leťnák je prostě zlej.
Berou se cévy. Což mě moc nevadilo. Jen je toho kopa a člověk si furt musí opakovat ty blbý větve karotidy, říkat si jestli jde tepna vlevo či vpravo od žíly a co že to vlastně zásobují. A když už si myslíte, že už to přece nějak zmáknete, přijde všemi obávaný CNS. A ehm, nejprv jsem si fakt říkala, že to nemá smysl se učit, protože TO PROSTĚ NEJDE? Možná jsem i uronila slzičku.
Ale, opravdu -  DÁ SE TO. Člověk sice musí nad tim sedět ještě víc než obvykle, čerpat nejlépe z více zdrojů a snažit se všechno poprojovat. Což se většinou nedaří, ALE, snaha se cení.
A když už dojdete ke koncovýmu mozku... najednou to začne dávat TROŠILINKU smysl.
A můžete se cítit jako boss, protože můžete házet věci jako - "dneska jsi nějaká naštvaná, miláčku... to je teď tvoje amygdala hodně aktivní, co?!!"

Kromě toho všeho, co se musíte učit nově, byste měli i opakovat to, co už jako "umíte". A většinou člověk dochází ke zjištění, že ví velký kulový.
Takže se člověk znova učí svalovinu žaludku, pozici dělohy a nebo obsah plicního hilu.
Každej. Jeden. Den.
Dokud vám z toho solidně nehrabe.
A přichází čas na protip 2: OPRAVDU opakujte už od začátku března nejlíp. Vyplatí se to.

Třešinkou na dortu jsou letní pitvy.
Když máte štěstí, naříznete perikard nebo řežete do mozku. A pokud jste smolaři, tak se pohybujete v oblasti konečníku... kterej může při nešikovnosti vytéct... a to fakt není fajn. Ani trochu.
Nicméně - většinu dní jsem byla ve stresu, protože jsem nepoznala hlavový nervy, při tipování, jestli je to véna nebo artérie jsem většinou řekla špatnou možnost.... Jo. Byl to stres.
A samotný přezkoušení mě stálo málem infarkt. Stopro tep minimálně 170.
NAŠTĚSTÍ jsem měla supr zkoušející. Sice se mi klepaly ruce jako bych měla pokročilýho Parkinsona a hlas se mi třepal fakt hrozně, ale nějak se to zmáklo. A ani to nebylo TAK hrozný. Člověk zjistí, že si přece jen něco pamatuje....a taky, že se neptaj na nějaký pidimikromini věci.
Protip 3: SNAŽTE se nebýt ve stresu. Fakt. Já měla hladinu kortizolu tak vysoko, že se mi úplně gumovaly znalosti každou sekundou. Kdybych byla víc v pohodě, určitě bych neříkala takový kraviny.

No a pak přichází zkouškový.
Rovnou říkám: DEJTE SI ANATOMII CO NEJDŘÍV (JE VE VAŠICH SILÁCH!)
Já ji měla hned jako první zkoušku. Na opakování mi zbylo tak tejden, tejden a půl?
A projela jsem to všechno. Některý věci dvakrát, některý třikrát.
Jo, učila jsem se fakt celej den, od rána do večera.
Ale výsledkem bylo to, že zkouška z anatomie pro mě byla jednoznačně nejlepší z celýho roku.
A po ní?
ÚLEVA.

Kdyby někoho zajímaly nějaký podrobnosti ke zkoušce, tipy, triky, průběh.. whatever, dejte mi vědět.

Kdybych to měla shrnout, je to prostě těžký. Většinou to není ani zábavný. Někdy ani zajímavý (ahoj GITe). Asi bych nespočítala na prstech jedné ruky, kolikrát jsem hodila skripty o zem. Kolikrát jsem říkala, že na to seru. Kolikrát jsem si říkala, že se to nedá naučit, že si nic nepamatuju. Asi milionkrát jsem měla pocit, že ostatní ví mnohem víc, než já.
Je to normální.
Kdyby to bylo easy.... tak by to byla nuda, ne?!
Prostě zatněte zuby. Sedněte na zadek, otevřete si Páče a atlas a učte se. Každej den.
ZVLÁDNETE TO. 
Fakt.
Výsledek obrázku pro medicine meme anatomy


20.08.17

kdo/co/jaká/proč jsem?

S každým rokem se během prázdnin vyrojí asi desetmilionůtřicettisíc nových mediblogů.
Budoucích prváků, který se vyloženě klepou na ten den, kdy si to poprvý nakráčí do auly s sešitem, zvýrazňovači a hlavně obrovským nadšením z toho všeho, co je čeká.
Vim, o čem mluvim.
Sama jsem si tím prošla minulej rok.
Tyto prázdniny minuloroční nadšení vystřídala panika, protože vim, co se na mě řítí ( - že budu zas rok v řiti?). 
Druhák. CHÁPETE. 
Inu, jednoho dne jsem si řekla, že by bylo fajn si taky založit blogísek. Abych tak nějak svými články vykompenzovala to množství nadšení prváků. A tak.

Abych nějak začala, z úvodního odstavce jste mohli pochytit tři veledůležité informace:
1. Jsem holka, dívka, slečna, rozhodně se necítím jako žena, protože pro mě žena = zralá, dospělá, moudrá... a to ke mě fakt nejde.
2. Jsem druhačka. Na vysoké. JEJ.
3. Začínám propadat panice, ŽE UŽ JAKO BUDE ZASE ŠKOLA??!!
A bonus navíc:  studuju v Brně. Mým úžasným, hipsterským Brníčku, do kterého jsem se chtěla vždycky dostat. Který jasně vítězilo nad Prahou. Plzní. Olomoucí. Ostravou. Který je prostě SKVĚLÝ, jasný?

Kromě výše zmíněného se mohu podělit o další pikantnosti, abyste teda jako měli nějakou představu.
Nejsem vegan. Tedy, možná 15% vegan jo, protože nejim králika. A mořský plody a zvěřinu..? Nedělám crossfit. Nesleduju moc politický dění a nevím, koho budu volit. Ach,
Rozhodně jsem nechtěla studovat doktořinu celej život. Tento vskutku briliatní nápad přišel až v maturitním ročníku. Při soudní pitvě jsem málem omdlela, když milej pan patolog začal rozřezávat okcipitální oblast nebožtíka. Naopak při anatomických pitvách jsem se fakt bavila a rozhodně mi nevadilo řezat do lidí. Nesnášela jsem učení kostí a cév, naopak mě fascinovalo neuro. Fakt netuším, jakej doktor bych chtěla být, kdybych NÁHODOU dostudovala, ale stopro vím, že nebudu očař, protože se mi chce blít, když vidim, že někomu praskne žilka. A to ani nemluvim o videích operací očí - to fakticky nedávám. A když jsem u toho, nemám ráda krev. Tedy nevadí mi VIDĚT krev, vadí mi když mi někdo bere krev. Nebo když někdo někomu bere krev. Takže bych asi spíš měla mít název blogu "nesnasimjehlykteresezabodnoudovenyapotetecekrev"... ale hádám, že to by byl až moc dlouhej název, že?

Uh, tak teď víte o mé maličkosti skoro všechno.

Ještě možná poslední věc...mám docela zvláštní humor, tak jestli někdy někoho svými myšlenkami urazím...tak se jakože vážně omlouvám, jo?

P.S.  Krásných 28 dní do začátku školy!
Jestli to čte nějakej prvák, kterej má myšlenky, že by se jako začal učit dopředu nějaký ty kosti...tak...pls no.
Věřte mi.

Související obrázek