kdo/co/jaká/proč jsem?

S každým rokem se během prázdnin vyrojí asi desetmilionůtřicettisíc nových mediblogů.
Budoucích prváků, který se vyloženě klepou na ten den, kdy si to poprvý nakráčí do auly s sešitem, zvýrazňovači a hlavně obrovským nadšením z toho všeho, co je čeká.
Vim, o čem mluvim.
Sama jsem si tím prošla minulej rok.
Tyto prázdniny minuloroční nadšení vystřídala panika, protože vim, co se na mě řítí ( - že budu zas rok v řiti?). 
Druhák. CHÁPETE. 
Inu, jednoho dne jsem si řekla, že by bylo fajn si taky založit blogísek. Abych tak nějak svými články vykompenzovala to množství nadšení prváků. A tak.

Abych nějak začala, z úvodního odstavce jste mohli pochytit tři veledůležité informace:
1. Jsem holka, dívka, slečna, rozhodně se necítím jako žena, protože pro mě žena = zralá, dospělá, moudrá... a to ke mě fakt nejde.
2. Jsem druhačka. Na vysoké. JEJ.
3. Začínám propadat panice, ŽE UŽ JAKO BUDE ZASE ŠKOLA??!!
A bonus navíc:  studuju v Brně. Mým úžasným, hipsterským Brníčku, do kterého jsem se chtěla vždycky dostat. Který jasně vítězilo nad Prahou. Plzní. Olomoucí. Ostravou. Který je prostě SKVĚLÝ, jasný?

Kromě výše zmíněného se mohu podělit o další pikantnosti, abyste teda jako měli nějakou představu.
Nejsem vegan. Tedy, možná 15% vegan jo, protože nejim králika. A mořský plody a zvěřinu..? Nedělám crossfit. Nesleduju moc politický dění a nevím, koho budu volit. Ach,
Rozhodně jsem nechtěla studovat doktořinu celej život. Tento vskutku briliatní nápad přišel až v maturitním ročníku. Při soudní pitvě jsem málem omdlela, když milej pan patolog začal rozřezávat okcipitální oblast nebožtíka. Naopak při anatomických pitvách jsem se fakt bavila a rozhodně mi nevadilo řezat do lidí. Nesnášela jsem učení kostí a cév, naopak mě fascinovalo neuro. Fakt netuším, jakej doktor bych chtěla být, kdybych NÁHODOU dostudovala, ale stopro vím, že nebudu očař, protože se mi chce blít, když vidim, že někomu praskne žilka. A to ani nemluvim o videích operací očí - to fakticky nedávám. A když jsem u toho, nemám ráda krev. Tedy nevadí mi VIDĚT krev, vadí mi když mi někdo bere krev. Nebo když někdo někomu bere krev. Takže bych asi spíš měla mít název blogu "nesnasimjehlykteresezabodnoudovenyapotetecekrev"... ale hádám, že to by byl až moc dlouhej název, že?

Uh, tak teď víte o mé maličkosti skoro všechno.

Ještě možná poslední věc...mám docela zvláštní humor, tak jestli někdy někoho svými myšlenkami urazím...tak se jakože vážně omlouvám, jo?

P.S.  Krásných 28 dní do začátku školy!
Jestli to čte nějakej prvák, kterej má myšlenky, že by se jako začal učit dopředu nějaký ty kosti...tak...pls no.
Věřte mi.